V rámci bakalářské práce z psychologie jsem navrhla mobilní aplikaci pro lidi s hraniční poruchou osobnosti. Aplikace měla podporovat každodenní sledování nálad a symptomatiky, práci s DBT dovednostmi a cvičeními, sledování progresu, spolupráci s terapeutem i krizové situace.

Projekt jsem vedla samostatně od výzkumu a definování konceptu přes informační architekturu, user flows a prototypování až po uživatelské testování a závěrečnou evaluaci.

V této case study se zaměřuji na hlavní designovou výzvu projektu: jak spojit funkce používané v různých situacích a s různou mírou naléhavosti do jednoho srozumitelného produktu.

Kontext

Jedna aplikace pro každodenní užívání i náročné chvíle

Aplikace měla fungovat jako jedno místo pro několik různých potřeb, které se mohou v průběhu času měnit.

Uživatel mohl zaznamenávat nálady a symptomy, sledovat svůj progres, pracovat s DBT dovednostmi a cvičeními, využívat připravené úkoly a v případě potřeby také otevřít krizový plán nebo kontakty na krizovou pomoc.

Součástí konceptu byla také možnost pracovat s nasbíranými daty v delším horizontu a exportovat je pro další využití při terapii.

Cílem nebylo terapii nahrazovat. Aplikace měla fungovat jako podpora mezi jednotlivými sezeními a pomáhat přenášet naučené dovednosti do každodenního života.

Právě šíře těchto funkcí ale vytvořila hlavní designový problém.

Problém

Ne všechny funkce se používají stejným způsobem

Některé části aplikace měly být rychlé a rutinní. Například zaznamenání nálady nebo symptomu.

Jiné vyžadovaly více pozornosti, času a soustředění. Typicky DBT cvičení nebo práce s konkrétní dovedností.

A pak existovaly situace, kdy uživatel mohl potřebovat podporu okamžitě. V takové chvíli nebyl prostor na procházení složité navigace nebo dlouhého obsahu.

Jedna aplikace tak měla podporovat několik velmi odlišných režimů použití:

• Sledování a progres: rychlé, opakované používání
• DBT dovednosti a cvičení: hlubší, soustředěná práce
• Krizová podpora: okamžitý přístup, minimální kognitivní zátěž

Hlavní otázka proto nebyla jen:

Ale spíš:

Výzkum

Nestačilo převést terapeutický obsah do mobilu

Na začátku projektu jsem se věnovala rešerši oblasti hraniční poruchy osobnosti, principům DBT a existujícím digitálním řešením.

Důležitou otázkou pro mě nebylo jen to, jaké funkce by aplikace mohla obsahovat, ale které části každodenní práce lze digitálně podpořit smysluplně a kde by naopak aplikace mohla vytvářet další zátěž.

Z výzkumu jsem si odnesla několik principů, které ovlivnily další návrh:

• Podpora, ne náhrada terapie: Aplikace měla rozšiřovat každodenní práci s naučenými dovednostmi, ne suplovat odbornou péči.
• Co nejnižší bariéra pravidelného používání: Rutinní úkoly, jako je logování nálad nebo symptomů, musely být dostatečně jednoduché, aby samy nepůsobily jako další povinnost.
• Různé situace vyžadují různou úroveň pozornosti: DBT cvičení může být delší a soustředěné. Záznam nálady má být rychlý. Krizová podpora musí být dostupná bez zbytečných kroků.

Tyto principy se následně propsaly do celé struktury produktu.

Řešení

Jedna struktura, různé způsoby používání

Místo toho, abych aplikaci stavěla jen podle odborných kategorií, jsem při návrhu informační architektury vycházela z toho, co uživatel v daný moment potřebuje udělat.

Hlavní oblasti produktu proto pokrývaly několik různých typů interakce.

Sledování a progress

Logování nálad, symptomů a využití dovedností mělo být rychlé a opakovatelné.

Cílem bylo získávat dostatek informací pro dlouhodobější pohled na vývoj, ale zároveň uživatele nezahltit množstvím kroků nebo otázek při každém záznamu.

Nasbíraná data se následně mohla promítnout do historie a přehledu progresu a sloužit jako podklad pro další práci.

DBT dovednosti a cvičení

DBT část neměla fungovat jen jako knihovna teoretického obsahu.

Cílem bylo uživateli umožnit dovednost pochopit, vyzkoušet ji v konkrétním cvičení a později ji využít v reálné situaci.

Tahle část proto mohla pracovat s větším množstvím obsahu a delšími flows než rutinní logování.

Krizová podpora

Krizový plán a kontakty na pomoc měly v produktu jinou roli než ostatní funkce.

V situaci zvýšeného stresu nebo psychické zátěže jsem chtěla minimalizovat počet rozhodnutí i kroků potřebných k nalezení podpory.

Tyto funkce proto potřebovaly být snadno dostupné a vizuálně i strukturálně oddělené od běžného procházení aplikace.

Testování

Prototyp ukázal problémy, které ze struktury samotné nebyly vidět

Po vytvoření interaktivního prototypu jsem návrh ověřovala pomocí uživatelského testování.

Zajímalo mě nejen to, zda lidé jednotlivé úkoly dokončí, ale také kde očekávají konkrétní funkce, co jim připadá nejasné a kde rozhraní vytváří zbytečnou mentální zátěž.

Testování ukázalo místa, kde moje původní logika neodpovídala očekávání uživatelů. Na základě zjištění jsem proto upravovala strukturu, navigaci i některé flows tak, aby jednotlivé části produktu lépe odpovídaly tomu, jak o nich lidé přemýšlejí.

Po iteracích jsem návrh následně hodnotila také pomocí User Experience Questionnaire. Závěrečné evaluace se zúčastnilo 26 respondentů.

Důležité pro mě bylo oddělit dvě různé otázky:

• Je návrh srozumitelný a použitelný?
• Má aplikace dlouhodobý terapeutický efekt?

Moje evaluace se zaměřovala na první z nich. Návrh ověřoval uživatelskou zkušenost a použitelnost konceptu, ne jeho klinickou nebo terapeutickou účinnost.

Výsledek

Od komplexního zadání k jednomu propojenému produktu

Výsledkem byl interaktivní prototyp mobilní aplikace, který spojoval sledování nálad a symptomatiky, práci s DBT dovednostmi a cvičeními, sledování progresu, export dat pro terapeuta i podporu v krizových situacích.

Projekt jsem vedla samostatně od výzkumu až po závěrečnou evaluaci a byl pro mě první příležitostí propojit psychologii, výzkum a produktový design v jednom end-to-end procesu.

Nejdůležitější pro mě ale nebylo navrhnout co nejvíc funkcí.

Bylo to pochopit, že stejný člověk může jeden produkt používat ve velmi odlišných mentálních a emočních situacích a rozhraní na to musí reagovat.

Co si z projektu odnáším

Dnes bych při podobném projektu ještě důsledněji určovala, které funkce tvoří skutečné jádro produktu a které mohou zůstat sekundární.

Silněji bych také propojila jednotlivá data a aktivity napříč aplikací tak, aby například záznamy nálad, použití dovedností a dlouhodobý progres vytvářely ještě ucelenější zkušenost.

Projekt mi zároveň ukázal, jak důležité je u zdravotně a psychologicky zaměřených produktů jasně rozlišovat mezi dobrou uživatelskou zkušeností a reálným terapeutickým dopadem.

Dobře použitelné rozhraní může být důležitým předpokladem. Samo o sobě ale ještě není důkazem, že produkt člověku dlouhodobě pomáhá.